Fotoaparát s DX snímačem nebo konvertor?

Home =titulní strana www
Autor tohoto článku není žádným způsobem povinován se zavděčit výrobcům ani dodavatelům, pokud jsou zmíněni. I přesto, že autor nepokládá publikované snímky za umělecké dílo (pokud zde nějaké jsou), podléhá jejich případné použití autorskému zákonu a bez svolení autora nesmí být nikde publikovány!
Vzkazy (dotazy, připomínky, náměty) pro autora článku vítány. Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz

10.04.2023, aktualizace 13.8.2023

  NEBO

Jsou chvíle v životě fotografickém, kdy bychom potřebovali mít delší ohniskovou vzdálenost objektivu, než zrovna máme k dispozici - zhruba tak něco pod heslem "na ptáky jsme krátký". Špičkové teleobjektivy pevných ohniskových vzdáleností počínaje 400 mm jsou doménou stovek tisíc Kč (400, 600, 800 mm apod.) - jsou to zkrátka objektivy "k nezaplacení" a pořídí si je skutečně málokdo. Nám ostatním smrtelníkům tak nezbývá, než vzít za vděk různými "zoomy", které svou nejdelší ohniskovou vzdáleností těmto objektivům blíží - ovšem za cenu nižší optické kvality a světelnosti. Nezbývá tedy, než si pomoci různými "berličkami", např. telekonvertory. Ve svých testech jsem v minulých letech často doporučoval majitelům fotoaparátů s plnoformátovými snímači, aby si místo konvertoru 1.4x pořídili ke své plnoformátorvé (bez)zrcadlovce fotoaparát s DX snímačem a budou na tom lépe. Ale to platilo v dobách, kdy bylo rozlišení plnoformátových snímačů maximálně 36 milionů bodů - rozlišení DX snímačů se nám ustálilo na cca 21 mil. bodů. Nástupem fotoaparátů jako D850, Z7, Z9 s rozlišením snímačů přes 45 mil. bodů se situace trochu změnila, protože DX režim např. u fotoaparátu Nikon D800 poskytoval rozlišení cca 15 milionů bodů, ale u fotoaparátu Nikon Z7 je to již 19,5 mil. bodů - a to už od 21 mil. bodů u z50 není zase tak daleko.

Celá debata o tom, kdy si pořídit telekonvertor a kdy místo něj fotoaparát s DX snímačem (nebo obojí) se točí kolem:

- ceny konvertoru
- úbytku světelnosti objektivu při použití konvertoru
- zhoršení ostrosti při použití konvertoru
- možnosti vůbec použít konvertor na daný objektiv
- rozlišení snímače, které má můj fotoaparát
- aktuálních cen fotoaparátů a objektivů

Je to poměrně komplexní problematika, přesto se ji pokusím trochu objasnit.

Výchozí podmínky:

Cena DX fotoaparátu Nikon Z50 a Z fc= 22.000,- Kč, Z30 = 17.000,- Kč. Rozlišení snímačů 21 mil. bodů.
Z TC 1.4x - cca 15.000,- Kč, úbytek světelnosti 1 EV a Z TC 2.0x - cca 16.000,- Kč, úbytek světelnosti 2 EV.
Z dalších úvah jsou vypuštěny všechny DX objektivy jednak z principu jejich konstrukce a za druhé na žádný z nich nejde konvertor použít.

V současné době lze použít Z konvertory na následující objektivy:

  • NIKKOR Z 70-200mm f/2.8 VR S (nutné aktualizovat firmware fotoaparátu i objektivu na poslední verzi) - cca 69.000,- Kč
  • NIKKOR Z 100–400mm f/4.5–5.6 VR S - cca 72.000,- Kč
  • NIKKOR Z 400mm f/2.8 TC VR S (je možné jej používat současné s vestavěným telekonvertorem) - cca 390.000,- Kč
  • NIKKOR Z 800mm f/6.3 VR S - cca 190.000,- Kč
  • NIKKOR Z 400mm f/4.5 VR S - cca 88.000,- Kč
  • NIKKOR Z 600mm f/4 TC VR S  - cca 450.000,- Kč
  • NIKKOR Z 200-600 f/5-6.3 VR - cca 49.000,- Kč

I přes lepší kvalitu konvertorů na Z bajonet (již se dělají jen 2, zatímco na zrcadlovky se dělal ještě konvertor 1.7x, což byl velmi dobrý kompromis mezi 1.4 a 2.0) je důsledkem použití konvertoru nejen ztráta světelnosti celé soustavy, jejímž důsledkem může být i méně jisté či pomalejší ostření, ale také do určité míry zhoršení ostrosti snímku, zvláště na okrajích obrazového pole - to je u konvertoru 2.0x výraznější než u 1.4x.

Vyplatí se koupit fotoaparát s DX snímačem místo konvertoru? Odpověď zdá se být a také je - relativně jednoduchá:

ANO, pokud vlastníte fotoaparát Z5, Z6, Z6II a NE, pokud vlastníte fotoaparát Z7, Z7II, Z9

Odůvodnění: Pokud přepnete Fotoaparát Z5, Z6 či Z6II - čili cokoliv s rozlišením snímače kolem 20 mil. bodů do režimu DX potom budete mít k dispozici cca 10,3 mil. bodů. A to může být pro velmi častý ořez obrazu pro ještě větší přiblížení již málo. Můžete použít konvertor 1.4x místo DX režimu s prakticky stejným přiblížením, ale zaplatíte za to snížením světelnosti celé soustavy o 1 EV, což u světelnosti objektivu 2.8 není až takový problém, ale u 5,6 nebo 6.3 může být již světelnost 8 nebo 9 problém. Také se zhorší trochu ostrost snímku, zvláště v okrajích obrazového pole. Když použijete místo konvertoru 1.4x např. fotoaparát Nikon Z50, budete mít k dispozici stejný úhel záběru, jako při použití Z6 v DX režimu - i když nepatrně užší, protože crop faktor je 1,5x, kdežto konvertor je 1.4x - a stále budete mít k dispozici 20 milionů bodů na snímači. Pokud ovšem použijete objektiv, který není vybaven vlastní stabilizací, tak při použití tohoto objektivu na Z50 nebudete mít stabilizaci žádnou, protože Z50, Z fc ani Z30 nejsou vybaveny stabilizací snímače.

Technické okénko: Rozměr snímače FX, tedy plnoformátového snímače je u Z7 24 x 36 mm a 8256x5504 = 45.441.024 bodů, u Z 50 je 16 x 24 mm a 5568 x 3712 = 20.668.416 bodů, což je cca 2.2x méně. Poměr stran FX snímače k DX snímači je 1:1.5 (36/24  a 24/16) - odtud označení "crop faktor" 1.5, kterým se přepočítává ohnisková vzdálenost objektivu u DX snímače a FX snímače v DX režimu za účelem zúžení úhlu záběru. Plocha DX snímače je 384 mm2, u FX snímače 864 mm2 - plocha snímače DX je tedy 2.25x menší než FX snímače. Na 1mm2 DX snímače připadá 53.824 bodů, na 1mm2 FX snímače připadá cca 52.594 bodů - z toho je vidět, že hustota bodů na snímači není příliš rozdílná - aby měl snímač FX stejnou hustotu bodů na 1mm2 jako DX snímač, musel by mít 46.503.936 bodů (což je celkem logicky i 20.668.416 x 2.25)- a to již skoro má.

Vlastníte Nikon Z5, Z6 nebo Z6II?

Objektiv Z 100-400/4.5 - 5.6 VR, konvertor 1.4
Nikon Z50: výsledek na nejdelší ohniskové vzdálenosti: 600 mm při světelnosti 5.6, rozlišení 20 mil. bodů, stabilizace z objektivu
Nikon Z6 DX režim: výsledek na nejdelší ohniskové vzdálenosti:  560 mm při světelnosti 8, rozlišení 10 mil. bodů, stabilizace z objektivu i snímače + snížení ostrosti snímku vlivem konvertoru.

Když budete mít fotoaparát s plnoformátovým snímačem s rozlišením 20 milionů bodů, potom použití fotoaparátu s DX snímačem a rozlišením též 20 milionů bodů s objektivem, který je vybaven vlastní stabilizací, dává smysl vždy, protože při jakékoliv kombinaci nedocílíte stejné kvality obrazu jako u DX snímače. Extrémním příkladem může být použití DX fotoaparátu (který nahradí konvertor 1.4x) + konvertoru 2.0 a objektivu 100-400 VR, kdy se úhlem záběru dostanete na ohniskovou vzdálenost 400x1.5x2 = 1.200 mm při světelnosti 11 - ano, to je již extrémní hodnota, ale stále budete mít k dispozici 20 mil. bodů. Nezapomeňte, že kvalita kresby objektivu samotného zůstává stejná jako u světelnosti 5.6, pouze se sníží množství světla dopadajícího na snímač, které odpovídá clonovému číslu 11. V praxi tak spíše připadá v úvahu kombinace DX snímače a konvertoru 1.4x.

Závěr: DX snímač nahradí úhlem záběru vždy lépe konvertor 1.4x, pokud máte plnoformátový snímač s rozlišením cca 20 mil. bodů.. Vlastně se DX snímač chová stále ve vztahu k plnoformátovým snímačům jako konvertor 1.5x - ovšem zdarma a bez optických vad konvertoru Z 1.4x. Ale ten můžete stále, když budete chtít, použít - u objektivu z tohoto příkladu získáte bez konvertoru 1.4 úhel záběru odpovídající 600 mm při zachování světelnosti 5.6 nebo s použitím konvertoru úhel záběru odpovídající 840 mm se světelností 8 - a to věru není špatné.

Pokud byste použili jiný objektiv, který není vybaven vlastní stabilizací a současně u něj lze použít konvertor, budete muset podstatně zvýšit ISO pro zachování dostatečně krátkých časů expozice vzhledem ke zhoršené světelnosti celé optické soustavy.

Základem celé úvahy výše je právě, jen a pouze rozdíl mezi DX snímačem s 20 mil. bodů a FX snímačem v DX režimu s 10 mil. bodů.

Samozřejmě existují objektivy, u kterých konvertor vůbec nelze použít a pro ty je DX snímač jediným řešením, jak docílit menšího úhlu záběru (většího přiblížení) při zachování dostatečného rozlišení snímku. Ostatně cenový rozdíl mezi konvertorem a třeba takovou Z50 není velký.

Vlastníte Nikon Z7, Z7II nebo Z9?

Pokud vlastníte výše uvedený fotoaparát s rozlišením snímače cca 45 milionů bodů, potom použití DX fotoaparátu s rozlišením snímače 20 mil. bodů smysl nedává, protože přepnutím fotoaparátu s rozlišením plnoformátového snímače 45 mil. bodů do DX režimu získáte cca 20 mil. bodů, tedy stejně, jako na DX snímači, u kterého navíc přijdete o stabilizaci snímače (stabilizace v objektivu samozřejmě fungovat bude, ale účinek bude trochu menší). Přepnutí fotoaparátu do DX režimu má u vzdálených objektů u bezzrcadlovek navíc výhodu v tom, že elektronický obraz v hledáčku se odpovídajícím způsobem zvětší, takže lépe vidíte, co fotografujete. Nebo do DX režimu přepínat nebudete a uděláte si odpovídající výřez v editoru - výsledek bude samozřejmě stejný, akorát v hledáčku neuvidíte zvětšený obraz přízpůsobený DX režimu, ale budete mít volbou výřezu lepší prostor pro úpravu kompozice záběru.

A co hloubka ostrosti a ostatní parametry snímku?

V dalším textu přepokládám režim fotografování A = předvolbu clonového čísla a pevně nastavené ISO.

Pokud použijete fotoaparát s DX snímačem a 20 mil. bodů a objektivem 100/2.8 na clonové číslo 2.8, bude výsledný snímek mít

  • Úhel záběru odpovídající ohniskové vzdálenosti objektivu 150 mm.

  • Ostrost snímku bude v celé ploše vysoká, protože DX snímač "vyřízne" z objektivu úhlem záběru pouze středovou část, takže se tolik neuplatní snížená ostrost v rozích a okrajích snímku.

  • Expoziční čas bude odpovídat clonovému číslu 2.8 (třeba 1/250s).

  • Hloubka ostrosti bude odpovídat ohniskové vzdálenosti 100 mm a clonovému číslu 2.8.

Pokud použijete fotoaparát s FX snímačem a 20 mil. bodů a objektivem 100/2.8 na clonové číslo 2.8 + konvertor 1.4x, bude mít výsledný snímek

  • Úhel záběru odpovídající ohniskové vzdálenosti 140 mm.

  • Ostrost snímku bude v celé ploše nižší, protože je využívána celá plocha, kterou dokáže objektiv vykreslit a použijí se tak i jeho okrajové části, ve kterých je ostrost i vinětace větší. Ostrost bude navíc ještě snížena použitím konvertoru, který optické vlastnosti samotného objektivu zhorší.

  • Expoziční čas bude odpovídat clonovému číslu 4 (v našem příkladu třeba 1/125 s).

  • Hloubka ostrosti bude odpovídat ohniskové vzdálenosti 140 mm (bude tedy nižší) a clonovému číslu (v našem případě) 2.8, které bylo na fotoaparátu před nasazením konvertoru. Konvertor sice změní na displeji v tomto případě hodnotu z 2.8 na 4 - ale to je reakce na nižší množství světla, které projde optickou soustavou ke snímači. Hloubka ostrosti, kterou ovlivňuje clonové číslo, bude vždy odpovídat clonovému číslu, které bylo na fotoaparátu nastaveno, pokud světelnost celé soustavy bude nižší, než světelnost objektivu samotného. Hezká věta, že? Zkusíme to na příkladu:

Fotoaparát: režim A = předvolba clonového čísla, ISO pevně nastaveno, měnit se bude pouze čas

Objektiv světelnosti 2.8, na fotoaparátu nastavíte clonové číslo 2.8, expoziční čas vyjde 1/250s. Na objektiv dáte konvertor 1.4x. I když nebudete clonové číslo na fotoaparátu měnit, objeví se na displeji fotoaparátu clonové číslo 4, protože světelnost optické soustavy se snížila a fotoaparát bude snížené množství světla kompenzovat prodloužením času expozice na 1/125 s. Ale objektiv má stále nastavené clonové číslo 2.8 (lamely clony jsou plně otevřené). Hloubka ostrosti bude odpovídat clonovému číslu 2.8.

Objektiv světelnosti 2.8, na fotoaparátu nastavíte clonové číslo 4, expoziční čas vyjde 1/125s. Na objektiv dáte konvertor 1.4x. Na displeji fotoaparátu zůstane nastavené clonové číslo 4, protože světelnost celé optické soustavy není nižší a snížené množství světla bude fotoaparát kompenzovat prodloužením expozičního času na 1/60s. Hloubka ostrosti bude odpovídat clonovému číslu 4.

Ve výše uvedených příkladech si můžete místo prodloužení expozičního času klidně dosadit zvýšení ISO o 1 EV. V našem příkladu je použit objektiv o světelnosti 2.8, ale stejný princip zůstane zachován, i když použijete objektiv o světelnosti nižší. Při použití konvertoru 2.0x bude opět princip stejný, pouze bude třeba vše upravit o 2 EV. A princip zůstává stejný i u objektivů s proměnlivou ohniskovou vzdáleností, kde se při změně ohniska mění světelnost (např. u objektivu 100-400/4.5-5.6).

Závěr

Výše uvedené povídání platí i pro digitální zrcadlovky, kde má ještě větší význam, protože konvertory pro digitální zrcadlovky jsou ve spojení s objektivy opticky méně kvalitní než konvertory + objektivy pro bezzrcadlovky.

Pokud máte potřebu používat objektivy s opravdu velkou ohniskovou vzdáleností, je dobré si zvolit fotoaparát, který má dostatečné rozlišení snímače, ale ještě menší snímač než DX a tím i větší "crop faktor", čili přepočítací koeficient úhlu záběru. Přesně z tohoto důvodu používá celá řada fotografů přírody (hlavně ptáků a plachých zvířat) fotoaparáty značky Olympus s crop faktorem 2x - např. objektiv s ohniskovou vzdáleností 400 mm se úhlem záběru chová jako objektiv 800 mm. Fotoaparáty Olympus se v podstatě úhlem záběru chovají tak, jako kdyby byl na plnoformátovém snímači stále nasazený konvertor 2.x - ovšem bez zhoršení světelnosti a ostrosti snímku a s poloviční hmotností celé soustavy. Není to ovšem zadarmo - čím menší snímač s větší hustotou bodů na snímači, tím větší šum při vyšším ISO. Ovšem současné odšumovací programy jsou již na tak vysoké úrovni, že si s šumem na vyšším ISO dokáží velmi dobře poradit, pokud je to třeba - ale je dobré o tom vědět.

Pokud se vám tento článek zdá nesrozumitelný, tak mne to mrzí, ale lépe už to nedovedu.

 

Kam dál - použití FX objektivů na DX snímačích

Líbil se vám test a pomohl vám v rozhodování? Považujete informace v něm obsažené za přínosné? Možná vám ušetřil i nějaké peníze? Testy nejsou komerční záležitostí, jsou bez reklam a jejich vypracování je velice časově náročné. Pokud usoudíte, že stojí alespoň za 100,- Kč, pošlete je na účet
1232407103/0800

Děkuji :) A nespoléhejte na to, že přispějí jiní, oni si říkají to samé.

Všechny dosavadní testy objektivů zde

 

Jaroslav Kortus, 602 379 525 (po 17.00 hod.)

NAVRCHOLU.cz